Diabetes mellitus (DM) neboli úplavice cukrová (cukrovka) je metabolické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou cukru v krvi (hyperglykémií). Ta může být důsledkem nedostatku inzulínu, pak hovoříme o DM 1.typu, nebo v důsledku nedostatečné citlivosti tkání na inzulín - DM 2.typu.
Typy cukrovky
Diabetes mellitus 1.typu se objevuje převážně v dětství a mladším věku. Jeho výskyt je okolo 0,4 % populace. Naproti tomu cukrovka 2.typu je typická pro dospělé, hlavně obézní pacienty. V souvislosti s prudkým nárůstem nadváhy a obezity v populaci stoupá i množství diabetiků 2.typu (nyní okolo 7% populace) a hovoříme o hrozící epidemii cukrovky 2.typu. Pokud se výskyt obezity nezmenší, tak každý třetí Američan narozený v roce 2000 v životě onemocní cukrovkou!
Důsledkem obou typů cukrovky jsou pozdní komplikace podmíněné zejména poškozením malých i velkých cév (selhání ledvin, slepota, infarkt myokardu, mozková příhoda, amputace dolních končetin), které jsou nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti diabetiků. Ischemická choroba srdeční, infarkty myokardu a cévní mozkové příhody jsou u diabetiků 2-3x častější než v ostatní populaci, ischemická choroba dolních končetin se vyskytuje dokonce 20x častější. Poškození malých cév oka je nejčastější příčinou oslepnutí vůbec. Diabetes mellitus zkracuje život průměrně o 8-10 let, v odborné literatuře bývá označován jako „tichý zabíječ“.
Jaká je příčina
Příčina cukrovky 1. a 2. typu je odlišná. Hlavní hormon regulující hladinu cukru (glykémii) v krvi -inzulín je vytvářen beta buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Snižuje glykémii tím, že podporuje vychytávání glukózy ve svalech, játrech a v tuku.
Nemocní s DM 1.typu nevytváří vlastní inzulín v důsledku zničení beta buněk autoimunitním zánětem. Co přesně je příčinou rozvoje tohoto zánětu není dosud zcela jasné. Víme jen, že je nutná určitá genetická dispozice a pravděpodobně spolupůsobení virové infekce. K nákaze těmito viry může dojít ve velmi časném období, někdy i před porodem. V důsledku nedostatečné a postupně vůbec žádné tvorby inzulínu v těle dochází k hyperglykémii.
Zcela odlišnou příčinu má DM 2.typu. Podstatou tohoto onemocnění je porucha reaktivity tkání na inzulín, kterého je pouze relativní nedostatek. Ve srovnání se zdravými mohou mít tito nemocní hladiny inzulínu dokonce vyšší. Hovoříme o inzulínové resistenci. Nejčastější příčinou rozvoje tohoto onemocnění je životní styl spojený s nedostatkem pohybu, přejídáním a vznikem obezity. Většina nemocných trpí ještě dalšími poruchami jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků a kyseliny močové v krvi. Tyto odchylky dohromady tvoří tzv. metabolický syndrom (syndrom X, Reavenův syndrom).
Jaké jsou příznaky
První příznaky, se kterými nemocný přichází, jsou obvykle hubnutí, žízeň, nadměrné pití a močení, únavnost, nevýkonnost. Zdánlivě nesouvisející mohou být i opakované infekce močových cest. U cukrovky 1.typu může být první manifestací i akutní komplikace: diabetické koma s poruchou vědomí. I u diabetiků 2.typu může být prvním projevem porucha vědomí při vysoké hladině cukru v krvi, ke kterým dojde vlivem infekčního onemocnění. Ale nejčastěji je DM 2.typu zjištěn náhodně při preventivní prohlídce, jejíž součástí je i laboratorní analýza krve.
První pomoc
O první pomoci můžeme hovořit pouze u akutních komplikacícukrovky. Nízkou hladinou cukru (hypoglykémií) je ohrožen nemocný, který má již léčenou cukrovku inzulínem nebo tabletami. Měl by být poučen, jak si v takovém případě poradit. Nutné je co nejdříve dodat tělu cukr, nejlépe ve formě slazeného nápoje nebo rohlíku. Pokud nemocný s hypoglykémií není schopen polykat, protože je v bezvědomí, tak mu dejte kostku cukru pod jazyk, a ihned zavolejte lékařskou pomoc, hraje se o minuty! V případě ostatních komatózních stavů u diabetika zavolejte lékaře, je nutná hospitalizace nemocného, doma většinou nic nezmůžete.
Problémem je, jak odlišit hypoglykemické koma, kdy je nutné dodat cukr a ostatní akutní stavy u diabetiků, které jsou spojeny naopak s vyšší hladinou cukru. Je několik rozdílů. Hypoglykémie se na rozdíl od ostatních diabetických komat rozvíjí velmi rychle (během minut), kůže je opocená, není přítomné hluboké dýchání, nejsou známky dehydratace (suchý jazyk). Pokud si nejste jistí, není chybou podat pacientovi s hyperglykémií cukr, protože život není ohrožen během minut. Ale může být osudovou chybou podat při hypoglykémií inzulín.
U lékaře
Při první návštěvě diabetologa (lékaře zabývajícího se cukrovkou) s vámi nejprve bude velmi pečlivě rozebrána anamnéza (předchorobí). Lékař se bude se dotazovat na další vaše onemocnění, nemoci v rodině (výskyt cukrovky, poruch metabolismu, srdce a krevního oběhu), bude ho zajímat jaké léky užíváte, jestli kouříte, pijete alkohol a jestli sportujete.
Potom vás důkladně vyšetří: změří krevní tlak, poslechne vaše srdce, dýchání, vyšetří pohmatem a poslechem puls na dostupných tepnách, sestřička vás zváží a změří. Hladinu cukru může stanovit lékař nebo sestřička přímo v ordinaci z malé kapky krve z prstu ruky. Dále je nutné podrobnější vyšetření krve, aby se zjistilo o jaký typ cukrovky je jedná (protilátky, C peptid), jak je cukrovka dlouhodobě léčená (glykovaný hemoglobin) a zda jsou přítomna ostatní přidružená onemocnění a komplikace (funkce ledvin, hladiny cholesterolu, LDL a HDL cholesterolu, triglyceridů, vyšetření moče atd.). Tato základní analýza krve by měla být prováděna pravidelně 2-4x za rok. Dále budete odesláni na oční vyšetření.
Léčba
I když léčba cukrovky závisí na tom, o jaký typ se jedná, tak jsou určitá obecná pravidla, kterými by se každý diabetik měl řídit.
Nedílnou součástí léčby je dieta (racionální resp. redukční u obézních) a pohybová aktivita. Při cukrovce 1.typu je nutné zahájit léčbu inzulínem. Inzulín se aplikuje ve formě injekcí pod kůži na břiše, stehně nebo na paži. Aby bylo dosaženo co nejfyziologičtějších hladin inzulínu, tak je nutné jeho podávání co nejčastěji (3-6x denně). U diabetiků, kterým nepřiměřeně kolísají hladiny cukru v krvi, se používá inzulínová pumpa. Je to malá krabička se zásobou inzulínu, který je neustále pomalu podáván tenkou kanylou a jehlou pod kůži a před každým jídlem si tento nemocný přidá určité množství inzulínu navíc. Pacienti, kteří si aplikují inzulín 3 a víckrát denně jsou vybaveni glukometrem (přístrojem, který z kapky krve změří glykémii) a mohou tak provádět úpravy dávek inzulínu na základě self-monitoringu (samostatného pravidelného měření glykémií).
U diabetiků 2.typu je ve 40 procentech dosaženo zlepšení cukrovky až normalizace hladiny cukru po redukci hmotnosti a dietní úpravě! U těch, kterým pouze dieta nestačí, je nutné navíc podávat léky, které zvyšují výdej inzulínu z beta buněk (deriváty sulfonylurey, glinidy) nebo které zvyšují citlivost tkání na inzulín (metformin, glitazony). I u těchto nemocných mohou být v důsledku dlouhého trvání cukrovky beta buňky vyčerpány a je nutné zahájit podávání inzulínu. U vybraných diabetiků 1.typu (se selháním ledvin, opakovanými hypoglykemickými komaty atd.) je možné zvažovat i léčbu transplantací slinivky břišní. Lékař ale nemůže léčit pouze váš „cukr“. Bude se snažit ovlivnit i jiné rizikové faktory, hlavně hladinu tuků v krvi a krevní tlak.
Co neovlivníte
Hlavním problémem cukrovky jsou kutní a chronické komplikace. Akutní komplikace bezprostředně ohrožují život nemocného, ale při léčbě dochází většinou k rychlé úpravě stavu. Naproti tomu chronické komplikace jsou důsledkem dlouhodobého vlivu hyperglykémie, rozvíjí se pomalu, plíživě a jejich léčba je svízelná a téměř nikdy nelze dosáhnou úplného uzdravení.
Mezi akutní komplikace patří ketoacidotické koma. Vzniká u diabetiků 1.typu, kteří si nepodají inzulín. V těle se hromadí ketolátky, dochází k okyselení krve, tekutiny z těla se ztrácí při nadměrném močení. Nemocný má různě hlubokou poruchou vědomí, usilovně dýchá, z dechu je cítit aceton, jehož zápach se nejčastěji přirovnává k nezralým jablkům.
Hyperglykemické hyperosmolární koma je závažnou akutní komplikací, která se objevuje u starších diabetiků 2.typu. Vyvolávajícím momentem bývá infekce, nejčastěji zápal plic nebo infekce močových cest. Dochází k těžkému odvodnění organismu (dehydrataci), hladina cukru v krvi je velmi vysoká. Tato komplikace se nevyskytuje často, ale má poměrně vysokou úmrtnost.
Vzácné je laktacidotické koma, které bývalo u nemocných s DM 2.typu komplikací léčby dnes již nepoužívanými přípravky (fenformin nebo buformin). K tomuto stavu může v současnosti dojít, pokud nemocný drží přísnou redukční dietu bez dohledu a rad lékaře nebo nadměrně konzumuje alkohol při současné léčbě cukrovky bigvanidy (metformin).
Hypoglykemické koma je vážnou komplikací, která nastává při předávkování inzulínem nebo léky, které zvyšují vylučování inzulínu z beta buněk, nebo při vyšší spotřebě cukru v těle aniž by byla snížena dávka inzulínu (po sportovním zatížení atd.). V důsledku poklesu hladiny cukru v krvi a následně i v mozku dojde nejprve k vyplavení hormonů, které se snaží zvýšit hladinu cukru, a posléze k poruše a ztrátě vědomí. Nejčastější projevy jsou pocení, třes, hlad, nervozita, neklid, poruchy soustředění.
Mezi chronické komplikace patří postižení ledvin (snížená funkce až selhání ledvin), očí (poškození sítnice, slepota, šedý a zelený zákal), cév ( ateroskleróza, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda), nervů (brnění, bolesti končetin), dolních končetin (otlaky, vředy, defekty, záněty, nutnosti amputací), zažívacího ústrojí (poruchy trávení, vyprazdňování, žlučníkové kameny .
Co můžete sami
Zamezit vzniku DM 1.typu v podstatě nemůžete. Hovoří se o možné preventivní roli kojení a oddálení vystavení bílkovinám kravského mléka.
Velmi důležitá a v podstatě jednoduchá je prevence DM 2.typu. Je důležité udržovat normální tělesnou hmotnost a dostatečnou fyzickou aktivitu. Normální tělesnou hmotnost určujeme pomocí body mass indexu BMI, který by se měl pohybovat mezi 18 a 25 kg/m2. Vypočítáme ho tak, že hmotnost dělíme výškou v metrech na druhou. (Pokud např. máte hmotnost 65 kg a výšku 172 cm, tak vaše BMI je 65/(1,722), tedy 21,97 kg/m2.) Při nadváze nebo obezitě je důležité zredukovat hmotnost snížením energetického příjmu a zvýšením energetického výdeje.
Příjem energie snížíme úpravou diety. Energeticky nejbohatší základní živinou je tuk, omezujeme tedy hlavně tučné pokrmy. Základem pestré racionální diety vhodné pro diabetiky (ale i zdravé lidi) by měly být potraviny s dostatečným obsahem vlákniny a polysacharidů, které jsou obsaženy např. v zelenině nebo luštěninách. Pozor na různé pochutiny a nápoje, které obsahují veliké množství cukrů (coca-cola, fanta atd.) nebo tuků (ořechy, buráky, brambůrky). Důležitá je pravidelná sportovní aktivita, nejlépe 3x týdně alespoň 30 minut aktivního aerobního cvičení, nejlépe plavání, jízdy na kole, aerobiku, běhu nebo rychlé chůze. Tato opatření jsou důležitá i k zamezení či oddálení vzniku pozdních diabetických komplikací.
Máte riziko vzniku onemocnění?
Jste obézní? Přejídáte se? Nesportujete? Tak jste adepti na vznik cukrovky 2.typu. Tyto rizikové faktory ovlivnit můžete. Vyšším rizikem vzniku DM 2. typu jste také ohroženi, pokud se cukrovka vyskytuje v rodině. To samozřejmě ovlivnit nemůžete. Při redukci hmotnosti o 10% snížíte riziko vzniku cukrovky o 43%. Při zahájení pravidelné fyzické aktivity snížíte toto riziko o 50%. Pro cukrovku 1.typu je hlavním rizikem, pokud tento typ DM mají jiní rodinní příslušníci.
Časté otázky
Paní doktorka mi řekla, že mám vyšší hladinu cukru, ale nemám cukrovku. Mám držet dietu?
Nejspíše se jedná o porušenou glukózovou toleranci. Třetina takto nemocných se v budoucnu stane diabetiky. Vzhledem k tomu, že máte nadváhu, tak byste dietu určitě dodržovat měla, zhubnout a zvýšit svou fyzickou aktivitu.
Jak často bych si měl jako diabetik 1.typu nechat zkontrolovat zrak?
Diabetici by měli docházet na oční kontroly pravidelně jednou za rok.
Co je to glykovaný hemoglobin?
Je to ukazatel glykémií za poslední 3 měsíce. Pokud budete držet dietu 3 dny před návštěvou diabetologa, tak sice budete mít glykémii změřenou v ordinaci nižší, ale lékař pozná velmi dobře podle hladiny glykovaného hemoglobinu, jak na tom jste dlouhodobě.
Co je to self-monitoring?
Je to pravidelné samostatné měření glykémií pacientem pomocí glukometru. Kapka krve z prstu se nanese na speciální proužek zasunutý do glukometru, a ten vyhodnotí glykémii. Diabetik si sám může poupravit dávku inzulínu. Navíc je dobré pokud diabetolog zná denní profil glykémií (během jednoho dne: glykémie hodinu před jídlem a dvě hodiny po jídle a dále ve 22, v 1 a ve 4 hodiny). Může pak lépe upravovat dávky inzulínu, pokud je to nutné.
Jsem diabetik 1.typu. Je naděje, že při přísném dodržování diety nebudu vůbec potřebovat inzulín?
Pokud máte diabetes 1.typu, tak ve vaší slinivce břišní není tvořen inzulín vůbec nebo jen minimálně a inzulín dodávat injekcemi rozhodně potřebujete. Dietou ovlivníte kolik jednotek inzulínu si budete píchat a určitě oddálíte vznik komplikací. Zatím jedinou šancí, jak se zcela zbavit nutnosti podávání inzulínu je transplantace slinivky břišní (nebo výhledové Langerhansových ostrůvků). Slinivka břišní bývá transplantována společně s ledvinou diabetikům 1.typu, kterým přestaly dostatečně fungovat ledviny vlastní a museli by být léčeni dialýzou. Samotná slinivka nebo isolované Langerhansovy ostrůvky mohou být transplantovány diabetikům 1.typu, kteří jsou ohrožováni opakovanými hypoglykemickými komaty a jejichž současné riziko je takové, že vyváží nežádoucí efekty léků tlumících imunitu. Tyto léky jsou v současnosti nezbytnou součástí všech transplantací a umožňují přežití "cizího" orgánu v organismu pacienta.
Jsem diabetik 2.typu a podávám si inzulín. Je naděje, že při přísném dodržování diety ho nebudu vůbec potřebovat?
Pokud máte ještě zachovanou tvorbu inzulínu (což můžeme zjistit změřením C peptidu), tak je dost dobře možné, že po snížení hmotnosti a zvýšení fyzické aktivity bude možné postupně podávání inzulínu zcela opustit.
zdroj: www.ordinace.cz, MUDr. Jarmila Křížová PhD.